Vorkuta
Tento článek je o městě v Rusku. O řece v Rusku pojednává článek Vorkuta (řeka).
| Vorkuta Воркута/Вӧркута | |
|---|---|
 Obytná čtvrť ve Vorkutě | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 67°30′ s. š., 64°2′ v. d. |
| Nadmořská výška | 169[1] m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3[2] |
| Stát | Rusko Rusko |
| Federální okruh | Severozápadní |
| Republika | Komi |
 Republika Komi na mapě Ruska | |
  Vorkuta | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 29,7 km² |
| Počet obyvatel | 56 131 (2024)[3] |
| Hustota zalidnění | 1 889,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1936 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+7)82151 |
| PSČ | 1699xx |
| Označení vozidel | 11, 111 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vorkuta (rusky Воркута́) je ruské město ležící za polárním kruhem na nejzazším severovýchodě evropské části země v republice Komi. Jedná se o nejvýchodněji položené evropské město[4] a současně jedno z nejchladnějších měst na celém kontinentu. Ve 30. až 50. letech 20. století se zde nacházel Tábor Vorkuta, největší gulag evropské části Ruska.[4]
Dějiny
Název města pochází z něnečtiny; byl odvozen od názvu místní řeky odkazujícího k oblasti „oplývající medvědy“.
Sovětská éra
Naleziště uhlí byla definitivně obsazena Rudou armádou v roce 1919. Již od 19. století se vědělo o okolních bohatých nalezištích uhlí, jehož těžba pak započala po Ruské občanské válce.
V roce 1943 se Vorkuta se oficiálně stala městem. V 50. letech se sem za prací v dolech začalo dobrovolně stěhovat mnoho mladých lidí z celého Ruska, které motivovaly zdejší výrazně lepší platy a tedy možnost lepšího života. Svého vrcholu dosáhlo město počátkem 90. let, kdy počet obyvatel dosáhl 117 000 (1991).[5]
Vorkutlag
Podrobnější informace naleznete v článku Tábor Vorkuta.
V roce 1932 zde vznikl koncentrační tábor Vorkutlag. Vězni z tábora postavili do něj nejprve železniční trať 1000 km dlouhou z města Kotlas. Při teplotách v zimě klesajících pod −50 °C se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů – při pracích v dolech, stavbě města a do něj vedoucích železničních tratí zahynuly desetitisíce vězňů.[4][5]
Současnost
Po rozpadu Sovětského svazu se město i jeho okolí začalo postupně vylidňovat, obyvatelé se začali stěhovat do jižněji položených ruských měst, v návaznosti na to se začala omezovat občanská vybavenost a počet obyvatel setrvale klesal až na současných 58 133 (2017). Dnes je část města vylidněná a v jeho okolí se nachází několik dalších zcela vylidněných osad, dřívějších obydlí těžebního personálu. Podle některých zdrojů je Vorkuta jedním z nejrychleji vymírajících měst v Rusku.[4][5]
Dnes zde probíhá nerentabilní těžba uhlí a perspektivní těžba ropy a zemního plynu.
Odkazy
Reference
- ↑ Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2024 года [online]. 2024-04-27 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.. - ↑ a b c d KUDRNOVÁ, Johana. Pozdravy z konce světa: Opuštěné město Vorkuta aneb 40 hodin od Moskvy. Reflex.cz [online]. 2020-04-20 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c GÁFRIKOVÝ, Eliška. Ruská města duchů pohlcuje led. Jsou stejně děsivá jako jejich krutá minulost. Deník [online]. 2021-05-06 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vorkuta na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
 Administrativní dělení Republiky Komi | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
|  | ||||||
| |||||||
Portály: Geografie | Rusko
