Sluneční a měsíční písmena

V arabštině a maltštině jsou souhlásky rozdělené do dvou skupin – sluneční písmena (حروف شمسية‎‎ [hurúf šamsijja]) a měsíční písmena (حروف قمرية‎ [hurúf qamarijja]), které určují, zda se písmeno l (ﻝ lám) v určitém členu al- (الـ‎) ve výslovnosti asimiluje se souhláskou na začátku dalšího slova, či nikoli.

Pojmenování těchto písmen vychází z překladu slov slunce (aš-šams) a měsíc (al-qamar). V případě slunce se člen mění na aš- vlivem počátečního š ve slově „šams“. V opozici stojí měsíc al-qamar, kde si člen určitý tvar zachovává.

Pravidlo

U slunečních písmen se písmeno "l" v určitém členu "al-" asimiluje v počáteční souhlásku podstatného jména před nímž stojí. Vzniká tak zdvojená souhláska. Například řeka Nil se v arabštině vyslovuje an-Nil, nikoliv al-Nil.

U měsíčních písmen k asimilaci nedochází a určitý člen "al-" si tvar zachovává.


sluneční písmena	ﺕ‎	ﺙ‎	ﺩ‎	ﺫ‎	ﺭ‎	ﺯ‎	ﺱ‎	ﺵ‎	ﺹ‎	ﺽ‎	ﻁ‎	ﻅ‎	ﻝ‎	ﻥ‎
	tá	thá	dál	dhál	rá	zaj	sín	šín	sád	dád	tá	zá	lám	nún
	t	t	d	d	r	z	s	š	s	d	t	z	l	n
měsíční písmena	ء‎	ﺏ‎	ﺝ‎	ﺡ‎	ﺥ‎	ﻉ‎	ﻍ‎	ﻑ‎	ﻕ‎	ﻙ‎	ﻡ‎	ﻭ‎	ﻱ‎	ه‎
	ʼ	bá	džím	há	chá	ʻajn	ghajn	fá	qáf	káf	mím	wáw	já	há
	ʼ	b	dž	h	ch	ʻ	g	f	q	k	m	ú	í, j	h

Výjimkou je písmeno džím (ﺝ‎), které se v různých částech arabského světa vyslovuje jinak. Proto u tohoto písmene nemusí pravidlo slunečních a měsíčních písmen v některých částech arabského světa (např. Egypt) platit.

Přepis

Při přepisu (transkripci) arabštiny do češtiny se zohledňuje asimilace slunečních písmen, přepis tedy vychází z výslovnosti. V angličtině je zvykem naopak určitý člen ve jménech běžně přepisovat i u slunečních písmen jako „al-“, přepis tedy vychází z arabského pravopisu (transliterace). Pokud se však uvádí arabská slova či původní názvy, i v angličtině se používá fonetický přepis, aby byla zřejmá správná výslovnost.