Odevzdání pozůstalosti

Jako odevzdání pozůstalosti (nebo odevzdání dědictví) se v právních řádech, ve kterých se dědictví nenabývá smrtí zůstavitele, označuje přechod dědictví na dědice. Odevzdáním pozůstalosti dědic nabyl majetek náležející do dědictví nebo jeho část. Pozůstalost odevzdal dědicům soud doručením odevzdací listiny, která měla z procesního hlediska formu usnesení. Majetek zanechaný zůstavitelem se v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti dědicům označoval jako ležící pozůstalost.[1]

V českých zemích tento institut existoval do 31. prosince 1950. Jeho užití však přichází v úvahu i v současnosti v případech tzv. dodatečného projednání dědictví po osobě zemřelé do 31. prosince 1950, ve kterém soud postupuje podle právní úpravy účinné ke dni úmrtí zůstavitele.

Reference

  1. Jiří Švestka, Jan Dvořák: Občanské právo hmotné 3. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-465-9, str. 283-284.
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Dědické právo
Předpoklady dědění
Smrt zůstavitele • Existence pozůstalosti • Dědický titul (zákon, závěť, dědická smlouva) • Způsobilý dědic
Další hmotněprávní pojmy
Pozůstalostní řízení
Ostatní pojmy
Historická právní úprava
Ležící pozůstalost • Odevzdání pozůstalosti • Svěřenství